Bude mít vliv zákaz mobilů na digitální gramotnost dětí? Co říká výzkum, v čem odpůrci i zastánci chybují a proč mají všichni strach?

Úvod

Publikováno 21. července 2026

Můj projekt Soustředěná škola se již nějakou dobu zabývá problematikou používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení v základních školách. Jako jeho autor vycházím z osobní zkušenosti, kterou mám prožitou ve spojitosti se zavedením omezení používání mobilních telefonů na základní škole v Satalicích, kde se vzdělává má dcera, a současně v ní působím jako předseda školské rady.

Vládou podpořený poslanecký návrh novely školského zákona, zavádějící plošný zákaz mobilů ve školách od 1. 9. 2027, jednoznačně vítám. Současně však cítím jistou míru nedotaženosti a s tím spojenou potřebu pomoci školám s implementací takového nařízení, které kromě zákazu vyžaduje nalezení efektivního technického a metodického řešení, o kterém se zatím příliš nemluví.

Co novela obsahuje

Novela zákona se týká nejen základních škol, ale i mateřských škol a nižších ročníků víceletých gymnázií a konzervatoří. Zákaz se týká výuky, přestávek, obědové pauzy ve školní jídelně, ale i pobytu ve školní družině a klubu. Výjimka ze zákazu je možná ze zdravotních důvodů nebo z důvodu speciálních nejen vzdělávacích potřeb (např. sledování cukrovky, mobil jako kompenzační pomůcka).

Proč vláda k zákazu přistoupila

Odůvodnění vláda opírá o doporučení Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), který přičítá nadměrné používání mobilních telefonů a zejména pak používání aplikací v nich nainstalovaných zvýšenému riziku závislosti na užívání telefonu, depresím či úzkostem. Objevují se i další odborné názory, které návykovým aplikacím přičítají nižší životní spokojenost dětí a mladých lidí, ztrátu sebehodnoty, zhoršování pozornosti i špatné výkony dětí ve škole.

Existuje rovněž řada studií², o které lze výše uvedené argumenty opřít, i když některé z nich jsou předmětem nekonečných odborných debat. Ministr Plaga letos v únoru rozeslal školám metodiku, podle níž si měly školy samy nastavit pravidla omezující používání mobilních telefonů ve školním řádu. Následný sběr dat dokonce ukázal, že většina škol již v nějaké míře takový zákaz má zohledněn ve svém školním řádu, nicméně toto zohlednění v žádném případě neznamená, že žáci telefony během pobytu ve škole nepoužívají.

Argumenty odpůrců, role rodičů, důvěra ve schopnosti dětí a opomenutí pedagogů

Dětský ombudsman Ondřej Beneš zásadně pochybuje o důvodnosti celostátní úpravy, tvrdí, že na tom není odborná shoda. Jeho klíčový argument říká, že plošná restrikce může zhoršit vztah dětí ke škole, protože ji budou vnímat jako místo, kde pravidlo (na jehož tvorbě se nepodílely) omezuje jejich svobodu. Dále poukazuje na to, že 9 z 10 škol už používání mobilů upravilo samo ve školním řádu.

Objevují se také hlasy, které upozorňují na to, že se zhorší chování dětí během přestávek, protože nebudou zabaveny svými telefony.

Část veřejnosti si myslí, že se děti musí sami naučit regulovat množství času, které s mobilním telefonem v ruce tráví nebo že mají z domova vědět, jaké aplikace mohou používat, co sdílet a nesdílet v komunikačních aplikacích a na svých profilech nebo jaká data na webu vyhledávat.

Můžeme to nechat na rodičích, ale ti ve škole neučí a sami mnozí z nich bojují s návykovostí spojenou s užíváním telefonu nejen u svých dětí, ale i u sebe. Nebo to necháme na samotných dětech, kterým se během let strávených na základní škole teprve rozvíjejí mozkové synapse v prefrontálním kortexu a jejich schopnost odepřít¹ si pravidelnou dávku odměny ve formě dopaminového stimulu je zcela minimální a tedy mimo jejich kontrolu.

Dosavadní metodická doporučení pro školy, která mají ředitelům poradit s tím, jak k zákazu používáním mobilních telefonů ve škole přistoupit, sice popisují více odlišných přístupů, nicméně ani jeden z nich není dotažen do konce a škola tak musí sama hledat konečné řešení metodou pokusů a omylů, což jen prodlužuje její trápení.

V debatě se bohužel zapomíná na ty, kteří nejvíce vnímají vliv přítomnosti mobilních telefonů a chytrých zařízení v rukách dětí. Zapomnělo se na učitelky a učitele. Jsem přesvědčený, že odpovědi a doporučení lze nalézt ve zkušenostech pedagogů, kteří každodenně čelí zhoršující se pozornosti žáků, řeší jejich únavu, odhalují kyberšikanu, upozorňují žáky na narušování soustředěné výuky zvuky telefonů a hodinek nebo několikrát za přestávku kontrolují toalety během dozoru, protože se tam děti nad telefony sdružují. Nikde jsem nezaznamenal debatu ohledně toho, jaký vliv bude mít zákaz telefonů na ně a co to přinese školám a v konečném důsledku i žákům. Jsem přesvědčený, že to budou samá pozitiva.

Proč argumenty o digitální gramotnosti, seberegulaci a horší atmosféře během přestávek podle mě neobstojí

Odpůrcům této novely příliš nerozumím – opírají svůj nesouhlas především o argument týkající se zhoršení rozvoje digitální gramotnosti a osvojování digitálních kompetencí dětí. Karel Strachota (ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni) rovněž odmítá argument týkající se údajného škodění digitální gramotnosti. Z mého úhlu pohledu a z osobní zkušenosti s výukou digitálních kompetencí na základní škole je řízené využívání digitálních technologií ve výuce pod vedením pedagoga už běžnou součástí vzdělávacích osnov, a to nejen s ohledem na nedávno aktualizovaný Rámcový vzdělávací program. Školy běžně disponují počítačovými učebnami, inteligentními digitálními tabulemi, notebooky a tablety, které žáci během výuky používají. V tomto směru by se měla debata vést spíše na téma (ne)využívání AI ve výuce, což vnímám jako mnohem palčivější problém vzdělávání.

Přítomnost mobilního telefonu v ruce žáka zcela určitě neposiluje jeho digitální gramotnost v případě, že svou zkušenost nesdílí s osobou, která mu může poskytnout relevantní zpětnou vazbu a být mu mentorem. Zcela určitě nedochází u žáků během hodin a přestávek k tomu, že se učí rozpoznávat deep fake videa, programují, ověřují si obsah učiva nebo uvědoměle debatují o probírané látce v chatových aplikacích. Nebuďme v tomto směru naivní, protože dopaminové stimuly, které nutí děti telefony neustále kontrolovat a používat, nabízejí bohužel právě ty aplikace, které je mentálně, sociálně ani osobnostně nerozvíjejí.

Je na místě řešit to, že nepřítomnost telefonů změní podobu přestávek. Na to, jak děti během přestávek budou trávit volný čas, je potřeba se připravit. Frustrace způsobená nepřítomností telefonů může způsobit to, že se děti začnou chovat zase více jako děti a začnou se zase zdravě škádlit, dovádět, zkrátka zlobit. Z mého úhlu pohledu pomůže, když škola dětem nabídne adekvátní náhradu v podobě širokého množství aktivit, které lze během přestávek dělat - od relaxačních zón, přes dostupné herní prvky, až po pohybové zóny. Např. Česká školní inspekce vydala doporučení pod názvem Aktivní škola, které může do jisté míry poradit školám se smysluplnou náplní zaměřenou na pohybové aktivity.

Spor mezi těmi, kdo chtějí telefony zakázat, a těmi, kdo považují zákaz za nefunkční až destruktivní řešení, je dle mého zbytečným a přehnaně medializovaným tématem.

Kde zákon ani metodika nepomáhají – strach jako společný jmenovatel

Systémové řešení, které není ani v metodice, ani v samotné novele zákona popsáno, je tím, co školy potřebují. Učitelé se obávají toho, že právě jim přibude odpovědnost za kontrolu dodržování nařízení a toho, že zákaz nic nezmění, vedení škol se obává dodržování pravidel a způsobu postihování za nedodržení školního řádu a také převzetí odpovědnosti za věci převzaté, rodiče se obávají ztráty kontroly a kontaktu se svými dětmi, ty zas mají strach, že bez telefonu nezvládnou během pobytu ve škole fungovat a ztratí tak kontakt s okolním světem, odborníci se na jedné straně obávají ztráty digitální gramotnosti žáků a na straně druhé zhoršujícího se psychického stavu dětí, vláda se obává podobu zákazu konkretizovat a zrovna tak má strach, že když nic neudělá, zadělává si tím na velký malér v budoucích letech a zřizovatelé se dost možná obávají toho, že příslušný zákaz bude doprovázen nemalými výdaji, které mnohá řešení ukládání telefonů vyžadují, ale na které jim v obecním rozpočtu zcela určitě budou chybět finance.

Strach je to, co všechny zúčastněné strany spojuje, ale z mé zkušenosti je tohle všechno chiméra, která pomine v čase kratším, než je jeden školní týden po zavedení systémového řešení, které projekt Soustředěná škola s využitím OffBoxů doporučuje. Sám jsem byl u vzniku myšlenky zavedení zákazu, který bude jednoduše vymahatelný, pro všechny zúčastněné strany transparentní a pro školu dostupný. Netrvalo to dlouho, nikoho to nebolelo, všichni si zvykli a v konečném důsledku jsou všichni spokojení.

Řešení: Soustředěná škola a OffBox

Jasně určené místo pro bezpečné a rychlé odložení mobilního telefonu žáka hned po příchodu do školy, a to co nejdále od třídy, je prvním důležitým krokem komplexního řešení pro školy. Tím druhým je fakt, že nikdo jiný než žák do procesu úschovy není zapojen. Na personál školy se tak nepřenáší odpovědnost za každodenní výběr mobilních zařízení a ani tímto opakujícím se procesem není časově zatížen.

Individuální úschovná schránka je uzamykatelná klíčem, kterým disponuje pouze žák. Ten je seznámen s tím, že školní řád nařizuje uložení mobilního telefonu do uzamčeného boxu hned po příchodu do školy, kde bude transparentně uložen až do chvíle, kdy žák školu po vyučování opouští. Bezpečnost je z preventivních důvodů řešena kamerovým systémem snímacím úložné boxy, jehož využití je v souladu s doporučeními na ochranu osobních údajů. Žák nebo celá třída si mohou s ohledem na zákonem definované výjimky mobilní telefony či chytré hodinky ze svých uzamčených skříněk kdykoliv během dne vzít a použít je.

Celé řešení stojí na transparentnosti, a to jak produktové, tak systémové. Právě tak vypadá komplexní řešení, které projekt Soustředěná škola ve spojení s OffBox uzamykatelnými schránkami na mobilní telefony školám nabízí. Právě toto je praxí ověřené a finančně dostupné řešení, které zbaví strachu všechny zúčastněné strany.

Bonus: OffBox jako stavebnice

Soustředěná škola a OffBox nabízejí ještě jedno nadstandardní řešení, které nad rámec zmíněného umožňuje školám vytvořit z restriktivního zákazu celoškolní projekt, do kterého budou zapojeni sami žáci, a to např. ve formě badatelského projektu. Kromě toho, že žáci mohou sami na sobě zkoumat vliv změny školního řádu, který zákaz používání telefonů během pobytu ve škole nařizuje, si v rámci zmíněného systémového řešení OffBoxy sami v rámci výuky sestaví.

OffBoxy budou totiž nově v nabídce od 1. 9. 2026 i ve formě jednoduché stavebnice. Toto nápadité řešení žákům pomůže si vytvořit vztah k novému kusu úložného školního nábytku, který budou pravidelně během roku používat. Kromě toho, že si ho sestaví, ho budou moci také vizuálně uzpůsobit svým kreativním představám. V konečném důsledku tak nepůjde o to, že se ze dne na den objeví ve školní budově nový prvek, který jim odebírá jejich telefony, ale pozvolna se budou podílet na vzniku něčeho, co se postupně stane součástí jejich každodenního rituálu.

Přestaňme řešit, proč telefony zakázat nebo nezakázat, ale pojďme naslouchat pedagogům a vedení škol. Dejme školám řešení, které vrátí do tříd soustředěnost, elán, zdravou komunikaci, psychickou odolnost, ale i pohyb. Mějme také na vědomí, že sama škola bez pomoci nás rodičů mnoho nezmůže a že je potřeba táhnout společně za jeden provaz.

Poznámky

¹ K vývoji prefrontálního kortexu a tzv. synaptickému prořezávání (pruning) v adolescenci viz výzkum publikovaný v Nature Communications, zpracovaný např. na ČT24/Šance Dětem.

² Více o studiích, které zkoumají vliv nadměrného používání mobilních telefonů dětmi, na které odkazuje projekt Soustředěná škola, naleznete na soustredenaskola.cz/zdroje.